Jsme zavaleni monology pravdy

Možná budete číst toto číslo Stavitele až po volbách a všichni budeme mít před sebou jenom zářné zítřky z oněch předvolebních slibů. Mám vždy strach, abych všechny ty sny a sliby stihl využít. Anebo bude vše zase stejné?

Nebude, zkusím být realista. Po volbách všechno poběží jak na drátcích a Komora bude připravena, bude opět nabízet své služby, své odborníky novým tvářím. Co já jich za devět let viděl, některou déle, některá nepřežila ani měsíc. Nevadí, život je pořád dobrý a naše stavitelské řemeslo krásné, zajímavé a kreativní. Držme si palce, ať přijdou osvícení investoři.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) si letos připomíná dvacet pět let obnovení Komory inženýrů. Na ForArchu jsme představili almanach, v červnu jsme si výročí připomněli konferencí Labská vodní cesta a aby to bylo zajímavější, zvolili jsme loď z Ústí nad Labem do Drážďan. A protože jsme si vědomi, že vždy mohou být i jiné názory, dali jsme příležitost oponentům na stránkách našeho časopisu. Komora se bude věnovat odborné stránce Vysokorychlostních tratí připravovaných v ČR. Chceme nabídnout vysoký odborný potenciál.

Každý rok udělujeme při Shromáždění delegátu autorizované osoby cenou Inženýrské komory, jsme jedním z vypisovatelů Stavby roku. V současné době připravujeme ke stům letům Československa přehled staveb století a v příštím roce veřejné hlasování o nejúspěšnější stavitelský um. Chceme veřejnosti ukázat, jaké je pěkné stavitelství.

Proč to jde na Slovensku

Nechceme se nechat zatáhnout do politických hrátek. Vůbec jsem přesvědčen, že chybí korektní debaty o všem ve společnosti, ať již odborné nebo laické. Jsme zavaleni monology pravdy. Nestabilita politické scény, zavrhnutí všeho co bylo navršeno, uděláno minulým vedením vede ke zdlouhavému ba dokonce k žádnému výsledku. Stavby nejsou projektovány, prováděny déle než jinde v EU. Jsou dlouze přiváděny k zahájení. Od 1. 1. 2018 bude v platnosti Novela Stavebního zákona č.225/2017Sb. Ještě nejsou na stole vyhlášky a již je v tisku odhalováno mnoho nových tezí. Proč na Slovensku pracují podle federálního zákonu 50/1976 Sb. – jistě s mnoha doplňky – ale staví. My než se naučíme a zažijeme nový zákon, projdeme si mnoha zkušenostmi, které jsme nebyli schopni identifikovat při projednávání, budeme vystaveni novým „zrychlovačkám a zjednodušením“. Nejsmutnější je, že současná ministryně, která měla na starosti SZ, již teď na stránkách MMR presentuje ony zázračné teze. V době schvalování novely vyhrožovala, že ji shodí ze stolu, pokud ji nebude splněno to či ono. Ptáte se se mnou, proč to neudělala? Asi křesla jsou pevně spjata s osobami.

Komora již 13. února 2017 připravila na základě dopisu předsedovi vlády ze dne25. 5. 2016 nabídku na identifikaci problémů územního plánování a stavebního řádu. Stejně tak byla připravena Společnost pro stavební právo. Nic z toho nebylo přijato. Asi se objeví některé naše poznatky před říjnovými volbami. Mnohokráte se mluvilo o nutnosti vytvořit Centrální stavební úřad, který nebude závislý na politické representaci. Tím bude odstraněna podjatost, mnohdy zneužívaná při projednávání povolení staveb. Pamatuji jak v devadesátých a i později byl připravováno ministerstvo Veřejných investic. Nemohlo projít a neprojde pro ohromný koncentrát finančních prostředků na jednom místě. Nezávislý stavební úřad by neměl na starost nic jiného než se věnovat povolování všech staveb, možná s výjimkou vojenských, a tedy i sledovat kvalitu povolených staveb. Byl zřízen institut Autorizovaného inspektora, nezapadl do systému a je v současné době málo využíván, je ale otázkou jak jej kvalifikovaně umístit v povolovací a kontrolní činnosti. Mluví se o větším využití elektronické komunikace, vše jde pomalu.

Na druhou stranu si pamatuji, kdy jsem spolupracoval na zakázce za jednu miliardu, územní rozhodnutí povoloval stavební úřad, který v minulosti povolil asi tři rodinné domy. Územní rozhodnutí bylo vydáno, všichni včetně speciálních povolovacích úřadů byly ochotni pomoci zamýšlené investici. Předávali jsme si výkresy pomocí elektronické komunikace. To bylo na začátku devadesátých let. Dnes, téměř nemožné. Chápu, že ochotný úředník se vystavuje různým tenatům a proč by se mělo na něj vztahovat za ochotu na žebrotu. A tak se dodržuje úřední postup, sbírají papíry a další a další.

Děkuji, paní primátorko

V loňském roce byly schváleny Pražské stavební předpisy. ČKAIT tehdy doporučovala nevydávat je pro Prahu ale, aby i jiná historická města měla možnost stejného předpisu. Nechápu proč v Uhříněvsi, pražské městské části, jsou jiné předpisy pro rodinný dům než v Říčanech u Prahy. Výhodnost PSP jsem zaznamenal u uvažované dostavby prostoru před hotelem InterContinental. Praha vůbec je kapitola sama pro sebe ve všech atributech. Institut plánování chrlí jednu studii za druhou, zejména na provedených nebo dokončovaných veřejných prostranstvích. Na dokončované Národní třídě je tak velké stromořadí, že se bojím, abych se neuhodil o lípy, platany. Naštěstí všechny studie zůstanou ležet v zásuvkách IPR.

Má být představen Metropolitní plán, plán, který podle velmi kusých informací bude mít velký problém aby naplnil dikci zákona. Příští rok budou volby v Praze a tak již slyšíme, jak bude Kaplického knihovna, galerie pro Muchovu epopej, oživení veřejného prostoru. Mimochodem velkým oživením prošlo poslední měsíce Malostranské náměstí, litovat mohou ti, kteří neměli možnost se tam dostat. Bylo to úžasné. Děkuji, paní primátorko.

Public Private Partnership

Ještě se vrátím k veřejným investicím, nedávno jsem viděl tabulku projektů Public Private Partnership (PPP): ČR 0; Německo 6; Velká Británie 48. Nyní byla vypsána soutěž poradenství pro výstavbu dálnice D4. V tisku se objevila zpráva, jakou cenovou nabídku předpokládá zadavatel – 79 mil. Kč! Nabídka od vybraného sdružení je za 29 mil. Kč. Myslel jsem si, že jsme se již pomalu vrátili k reálným nabídkám, že již máme éru dumpingových cen za sebou. Uznávám, že PPP je velmi neznámou. Jeden PPP byl v minulých letech již připraven až do konce. Potom ale došlo ke změně politického vedení, to nenašlo odvahu a celý projekt zrušili. To je asi největší problém těchto staveb. Ony ve svém výsledku překračují volební období a politický establishment nevidí výsledky a nemůže se pochlubit. Znovu se vracím na začátek mého příspěvku. Jako inženýr mám vždy přání sejít se nad prací s osvíceným investorem. Investorem, který ví, co chce nebo je komunikativní, abychom v debatě k tomu dospěli. Musí být si vědom, že za kvalitu se vyplatí dobře zaplatit. A když jde o veřejnou stavbu s přesahem přes volební období, aby nástupci vše nezahodili.

Ing. Pavel Křeček

Pavel Křeček, předseda ČKAIT

Příspěvek byl publikován v rubrice Komentáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *