Žhavé problémy stavebnictví

Nedostatek kvalifikované pracovní síly v důsledku přijatých karanténních opatření, opakované vyhlašování nouzového stavu, uzavírání hranic, nedostatek stavebního materiálu, odsouvání termínů pro dokončení projektů, tragické povolování staveb a postupné zpožďování celého dodavatelského řetězce. To je pouze výčet těch nejzávažnějších problémů, s nimiž se musí současné tuzemské stavebnictví vypořádávat.


Popravdě ale musíme říci, že na mnohé z rizikových oblastí bylo zaděláno již mnohem dřív. Tedy v době, kdy nikdo ještě pár let neslyšel slovo covid-19. Mám na mysli například nedostatek materiálu a chybějící pracovní síla. Zjednodušeně řečeno: Není, kdo by stavěl, a i kdyby, neměl by z čeho.
Například jen o nedostatku pracovní síly píšeme pravidelně minimálně od roku 2008 – tedy 12 let. A nic. Teda něco přece jenom – je to stále horší a horší. Nedostatkem kvalifikovaných pracovníků nastala ve stavebnictví krize v roce 2008, kdy odvětví opustilo mnoho pracovníků, kteří se do něj již nevrátili a ani nevrátí. Nyní sektor čelí nedostatku pracovníků v důsledku opatření přijatých vládami na ochranu obyvatelstva a v důsledku restrikcí omezujících cestování. Stavebnictví výrazně zasáhla koronavirová krize rovněž proto, že je extrémně závislé na pracovnících ze zahraničí. Bez nich se žádná větší stavba v České republice nepostaví. Urychlený odchod pracovníků domů za hranice a jen velmi pozvolný návrat vedl k odkládání stavebních prací a nárůstu zpoždění.
Kromě koronaviru sráží stavebnictví opakovaně dlouhá léta neřešené problémy v čele s nesmírně složitou legislativou. Kvůli ní je proces povolování nových staveb prakticky zablokovaný. Získat stavební povolení trvá roky a u složitějších infrastrukturních staveb si na něj musí investor často počkat i více než celé desetiletí.
Palčivým problémem je prohlubující se propast v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Prodlevy v tomto řetězci jsou problematické zejména pro menší a střední stavební firmy, protože vedou ke krátkodobým problémům s likviditou a platební neschopností. Je to vlastně tsunami ve stavebnictví, které se začíná šířit jako lavina.
Ve výsledku může těžce dopadnout i na velké stavební firmy. Střednědobé prognózy počítají s nárůstem platební neschopnosti o pětinu, přičemž nejintenzivnější vlna zpožděných plateb zasáhne sektor ke konci roku. Hotovostní pozice firem jsou napjaté, což vede k častým platbám po lhůtě splatnosti a ke změnám ve splátkovém kalendáři. Poptávka po bankovních úvěrech, hlavně na provozní účely společností, je vysoká. V důsledku jsou banky daleko opatrnější při poskytování nových půjček stavebním společnostem. A to především těm s kratší obchodní historií nebo s horšími finančními výkazy.

Rovněž lze očekávat, že se velké množství společností zapojí do vládních podpůrných programů, budování infrastruktury a veřejných staveb. Vzhledem k tomu, že osobní spotřeba klesá – lidé šetří a vyčkávají, vláda rozdává stovky miliard. Kdo je kdy splatí, to asi nikdo v tuto chvíli netuší. Že by naši vnuci? Ti nás jistě budou blahořečit…

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekonomika, Komentáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *