Stavebnictví se dostává do bodu zlomu

Projekční firmy jsou vytíženy takřka ze sta procent, firmy vidí do zakázek až do poloviny příštího roku, výrobci stavebních materiálů vyprodali sklady. Když si k tomu připočteme kritický nedostatek pracovní síly, pak působí poněkud komicky současné snahy o rekodifikaci stavebního práva. Její klíčovou snahou je totiž zrychlit povolování staveb a vlastně urychlit celý proces výstavby. Jenže vlastně není co urychlovat. Respektive snížení byrokracie není nikdy na škodu, ale bude to mít za současné situace praktický význam?

Byrokracie je obrovská a na každém stupínku sedí nějaký „pašalík“, který se nebude chtít vzdát razítka. Vytrhnout mu jej z ruky, se prozatím nikomu nepodařilo. Čím méně byrokracie, tím lépe, protože současný stav je neudržitelný. Podle mého názoru by se dalo výrazně rychleji stavět i podle stávajícího zákona, to by ale úřady nesměly porušovat lhůty, vyžadovat větší podrobnosti u dokumentace, než je zapotřebí, a také kdyby se nevymlouvaly jeden na druhého.

V současnosti úřady jednají tak, aby jejich rozhodnutí nebylo možné napadnout. Při jejich poloprofesionálnímu přístupu, je to však někdy marná snaha. Hodně o to ví velké stavební firmy i developeři, kteří za úředníky pomocí svých právníků často dělají jejich práci. Změna struktury úřadů by proto mohla pomoci k profesionalizaci – ale pouze omezeně. Jestliže chtějí dnes stavební firmy zahájit výstavbu, musí od různých úřadů a zodpovědných orgánů získat desítky razítek a následně absolvovat povolovací řízení, které se skládá ze tří fází — vliv na životní prostředí, územní rozhodnutí a stavební povolení. Tento proces úřadům často zabere několik měsíců.

Ponechme nyní stranou, že na novou legislativu si ještě minimálně dva roky počkáme. Osobně se obávám, že odhad je to dost konzervativní, jak znám českou byrokracii. Problém je jinde. Přestože ministerstvo zcela správně argumentuje hlavně nutností zrychlit proces povolování nových staveb, myslím, že reálně k tomu nedojde. Tedy v případě, pokud nová norma nepřinese takzvanou fikci souhlasu, která podle posledních zpráv z paragrafovaného znění nejspíš zmizí. To by byla obrovská škoda, protože právě takzvané dotčené orgány státní správy jsou významnou brzdou celého procesu. Nejenže jich musí investor oslovit mnoho desítek, navíc často i přes opakované urgence čeká a čeká. Někteří rekordmani si dávají opravdu na čas a získat jejich stanovisko s plánovanou stavbou trvá i více než rok, přestože stanovená lhůta je jeden měsíc. Bohužel však současná legislativa nestanovuje za nedodržení termínu pro vyjádření žádné sankce, takže investorovi opravdu často nezbývá než čekat.

Zvažovaný institut fikce souhlasu znamená totiž to, že pokud by se daný úřad či jiná instituce v daném termínu k záměru nevyjádřil, znamenalo by to jeho souhlas. To není nic nového, ostatně platí: Kdo mlčí, souhlasí. V českém stavebním právu by to nicméně byla doslova revoluce. Nutno zdůraznit, že velmi pozitivní. Ale opravdu bude?

Příspěvek byl publikován v rubrice Komentáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *