Quo vadis, české stavebnictví

České stavebnictví míří k velkému kolapsu použitelných stavebních kapacit. Dojde k nedostatku surovin. Již dnes chybí tisíce řemeslníků. Prudce se zvednou ceny stavebních prací.

Nejdříve k tomu, jak a kde to vzniklo. Jisté je, že jsme si to způsobili sami. A nyní budeme sklízet důsledky sociální negramotnosti, absence strategického plánování a rozhodování  některých duševních mamutů z řad nedávných politiků.

Začalo to souběhem dvou věcí. Za prvé ekonomickou krizí a rychlým poklesem výkonnosti ekonomie země. Za druhé absencí politické a odborné kvalifikace politiků. V té době od roku 2010 do roku 2011 ( naštěstí jenom jeden rok ) se stal ministrem dopravy pan Vít Bárta. Všichni jsme se dozvěděli, co to jsou stavbaři. Podvodníci, vykradači státního rozpočtu a korupčníci. Zastavila se příprava všech větších veřejných investic. Zastavily se i rozestavěné stavby. Stavební řemeslo se veřejně dehonestovalo a mnozí tomu tleskali. Velké, malé a střední stavební firmy přišly o zakázky a práci pro své zaměstnance. Projektanti přestávali projektovat.

Následující roky byly bojem o přežití těchto firem. Začalo propouštění. Mnohé firmy, ale i samostatní řemeslníci museli skončit. Nedostatek práce, zvláště v letech 2013 až 2017, vedl společnosti k nestandartním přístupům v soutěžích o veřejnou zakázku. Nepřipravovaly se dálnice, nevykupovaly se potřebné pozemky.

Největší škody ale utrpěla pověst řemesla. Před pěti lety se v celé zemi vyučilo 800 zedníků. V loňském roce už jenom 200 zedníků. U ostatních stavebních řemesel je to podobné. Nejsou zedníci, tesaři, železáři, instalatéři, elektrikáři , obkladači a další základní řemesla.

V roce 2012 pracovalo ve stavebnictví 300 tis. zaměstnanců. V loňském roce už jenom 199 tis. zaměstnanců. Nyní ve stavebnictví sledujeme 165 tis. právních subjektů. Z toho je 40 velkých stavebních firem (firmy s obratem nad 1,5 mld. Kč za rok a počtem zaměstnanců nad 50 ).Dále 22 tis. malých a středních firem (počet zaměstnanců od 1 do 50). OSVČ je zhruba140 tis.

Výše uvedeným přehledem chci poukázat na to, proč jsou investiční požadavky na stavební práce vyčerpány. Velké stavební společnosti, které mohou nést odpovědnost za miliardové zakázky (bankovní garance, specializované stroje atd.), jsou vyprodány na dlouhé měsíce dopředu. Malé a střední stavební firmy, které ve stovkách zajišťují subdodávky pro velké stavební firmy, trpí naprostým nedostatkem řemeslníků. Tento stav, kdy investor klečí před dodavatelem, přináší dva podstatné efekty. První je, že již není potřeba riskovat ovlivňování výběrových řízení. Zásadně se snižuje korupční prostředí. Přinejmenším se otáčí pozice korupčníka a korumpovaného. Druhým efektem je, že se cena stavebních prací podle mého odhadu v krátké době zvedne u bytové výstavby až o 30% (velká kumulace řemesel) a u inženýrského stavitelství až o 20%. Finanční obrat stavební produkce se bude v několika dalších letech zvyšovat, ale množství skutečně provedené práce bude zůstávat skoro stejné. Dnes již starosta města stěží sežene stavební kapacitu pro menší stavební zakázku. Když ji sežene, bude hodně drahá. Řemeslník, jako OSVČ, je natolik žádaný a nedostatkový, že jeho cena za hodinu práce dosahuje více než 300,- Kč. Nejsou k dispozici žádné další kapacity, které by mohly urychlit další výstavbu dálnic. I když peníze státní rozpočet má. Žádní zahraniční pracovníci z Ukrajiny a jiných zemí, nemohou tuto situaci zvrátit.

Otázka zní, co dělat?

Řečí o tom, jak je potřeba posílit učňovské školství, slyšíme pořád od všech politiků. Ale žádná všeobecná proklamace a nábory tuto problematiku nevyřeší.

Myslím, že řešení není pomocí velkých stavebních firem. Školství s tím neudělá nic. Jako všechny roky minulé. Že by věc řešilo ministerstvo, které má již léta obor stavebnictví jako přívažek? Určitě ne.

Zpět k řemeslům stavebních oborů dostaneme mladé lidi jenom tak, že obnovíme úctu veřejnosti k řemeslu. Pamatuji si jednoho velikána, který vykřikoval, že všichni v celé zemi budou mít maturitu. Udělal si z politiky řemeslo a nerozuměl ničemu.

Jsem přesvědčen, že řemeslo se zpravidla dědí z otce na syna. Každý otec, řemeslník, když zjistí, že jeho syn je manuálně zručný, začne s ním pracovat již odmalička. Může ho vést právě k tomu řemeslu, které mu přineslo všeobecné společenské uznání a dobré finanční zabezpečení. Určitě žádný učeň řemesla nepotřebuje maturitu. Když si bude v budoucnu chtít zvýšit úroveň svých řemeslných znalostí, může si udělat tzv. mistrovskou zkoušku. Cesta k těmto krokům se dnes otevírá. Především v tom, že finanční ohodnocení řemeslníků ve stavební výrobě je již srovnatelné například s autoopraváři. Řemeslník dnes vydělává více než 40 tis. Kč měsíčně.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví, sekce malého a středního podnikání, osloví v této věci co nejvíce subjektů. Chceme-li oslovit co nejvíce jednotlivých řemeslníků, půjde o cca 160 tis. subjektů. Najdeme způsob, jak se spojit. Budeme posílat propagační materiály představující prestiž řemesla. Budeme prezentovat vybrané stavby a jejich řemeslnou úroveň.

Vzhled krajiny této země mění hlavně stavaři. Musíme hledat cestu, jak zvětšit kapacitu a počet řemeslníků českého stavebnictví.

Ing. Vilém Tvrdík

člen správní rady Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR

předseda sekce malého a středního podnikání

Příspěvek byl publikován v rubrice Komentáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Quo vadis, české stavebnictví

  1. ing.Jan Bartoš napsal:

    Tož mně napadlo, že by bylo dobré znovu obnovit vyučení se řemeslu bez školy – že by zkušený řemeslník (t.j. třeba táta) dostal pod patronát učně,. Samozřejmě by měl dostávat od státu přiměřenou odměnu za to, že nahrazuje učňák. Na konci procesu by měl učeň složit jakousi výstupní zkoušku – přenesl bych to na cechy řemesel.
    tož nashle Jeňýk B.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *