Založit firmu chtělo odvahu

Čtvrtstoletí firmy a její úspěšné působení na trhu je jistě důvodem k oslavě. Vždyť jde vlastně o celou jednu generaci. „Otcové zakladatelé“ již ve firmách postupně předávají otěže svým synům a začínají se rozhlížet po zaslouženém odpočinku. Když nenašli nástupce, firmu prodali, nebo se spojili se zahraniční konkurencí a z managementu se stáhli do dozorčích rad. V první dvacítce největších stavebních firem a výrobců stavebních materiálů se ty s výhradně tuzemským kapitálem hledají velice obtížně. Jde vlastně o bílé vrány.
Psal se rok 1991 a založit svou vlastní firmu chtělo notnou dávku odvahy. Lidé většinou opouštěli jistotu pravidelných měsíčních výdělků a šli do značné nejistoty. Ministr Vladimír Dlouhý začal porcovat bývalé socialistické podniky, schylovalo se k privatizaci a mnozí začali cítit, že by mohli ve svém a hlavně po svém začít lépe prosperovat.
Ve stavebnictví docházelo doslova ke kopernikánským obratům: rostla produktivita, modernizoval se strojírenský park, objevily se dosud nerušené materiály a technologie. Nové podnikatelské subjekty vyvolaly dosud málo vídané jevy, jakými byl konkurenční boj ve všech podobách. Na všechny tyto změny musely být firmy připraveny reagovat. A dařilo se jim to.
I po 25 letech je však ve stavebnictví, které prošlo roky pádů i vzestupů, co zlepšovat. Stavebnictví dnes má 57 % neefektivních činností, 33 % podpůrných činností a jen 10 % přidané hodnoty, naproti tomu údaje o průmyslu uvádějí: 62 % přidané hodnoty 12 % podpůrných činností a 26 % neefektivity, to je rozdíl 100 mld. Kč ročně v neefektivitě mezi stavebnictvím a průmyslem v ČR. Inovace jsou omezovány jak formou limitů víceprací v zákoně o zadávání veřejných zakázek, tak zastaráváním projektové dokumentace v dlouhodobém procesu přípravy investice a jejího schvalování. Nástup nových inovací ve výstavbě, ale i projektové přípravě a řízení staveb je prostorem pro téměř revoluční zvýšení efektivnosti. Ten musí podpořit i nové legislativní nástroje a výchova účastníků stavebního procesu.
Jiří Kučera