Stavbu osvítí a řemeslníka neoslní

Existují řemeslné práce, kde se neobejdete bez reflektoru ani za denního světla. Třeba když chcete přesně vědět, kde zahladit omítku, docílit perfektního povrchnu bez prasklin u sádrokartonových konstrukcí nebo zarovnat dlažbu při pokládce. Potřebujete zkrátka, aby světlo dopadalo na povrch ze správného úhlu a byly dobře vidět chyby a různé nerovnosti.

Nová řada pracovních LED světel Thorsman v tomto ohledu odpovídá potřebám řemeslníků i domácích kutilů. Dá se použít v jakémkoliv počasí, uvnitř nebo venku, vzpřímeně nebo vzhůru nohama, vertikálně nebo horizontálně. Možné je také upevnění na stativ. Výhodou je, že charakter světla výrazně omezuje nežádoucí vlivy oslnění při práci.

Dříč do špinavého a prašného prostředí

„Vyvinuli jsme opravdu robustní svítidlo, které se perfektně hodí například pro stavebnictví, malíře, instalatéry a další řemeslníky. Neublíží mu znečištěné, prašné ani vlhké prostředí, kdy vzduchem létá malta nebo z odstřikuje penetrace z válečku. Protože světlo není choulostivé, snese i drsnější zacházení. Gumový rám tlumí nárazy a světlo je navrženo tak, aby fungovalo například i po náhodném pádu na zem. Teplotní odolnost umožňuje používat lampu v létě stejně jako v temném chladném zimním období,” popisuje Robert Šimčík ze společnosti Schneider Electric.

Zásuvky pro připojení elektrického nářadí

Přední část svítidla je kryta difuzorem pro rovnoměrný rozptyl světla a snížení oslnění pracovníků. V zadní části je světlo vybaveno jednou či dvěma zásuvkami pro připojení dalších přístrojů do příkonu až 3 600 W (například vrtačky nebo dalších světel Thorsman), takže mohou sloužit i jako prodlužovací přívod. Praktické a lehké pracovní svítidlo Thorsman je flexibilní a snadno se přepravuje a nese. Vejde se i tam, kde je málo místa. Světlo je možné postavit na zem, pověsit na zeď nebo umístit až dvě vedle sebe na stativ.

Barevné charakteristiky blízké dennímu světlu

Nejnovější technologie LED přináší do pracovního prostoru jasné přírodní světlo při nízkém příkonu, což snižuje riziko požáru, protože se nezahřívá. LED diody jsou uspořádány v matici a v kombinaci s matnou clonou světlo poskytuje rovnoměrné osvětlení a omezuje riziko oslnění. LED dioda byla vybrána tak, aby měla barevné charakteristiky blízké dennímu světlu. Barevná teplota je buď 4 500 nebo 6 000 K pro věrné podání barev i pro malíře. Nejnovější LED technologie poskytuje velmi dlouhou životnost až 50 000 hodin (ekvivalent 20/25 let) spolu s velmi nízkou spotřebou energie.

Bateriová varianta

Pro pracovní prostor, kde zatím chybí přívod elektrické energie, je navržena varianta pracovního světla s integrovaným akumulátorem. Toto pracovní světlo vydrží svítit až 3 hodiny a balení obsahuje kromě standardní síťové nabíječky i nabíječku do auta. Světlo můžete mít trvale připojené k zásuvce a baterii využít jen tehdy, když je to nezbytně nutné.

Rubriky: Firma | Napsat komentář

100 let koruny Československé

Peníze hýbou světem. Již 100 let hýbe Koruna československá a Koruna
česká tuzemským stavebnictvím. Nebyla to samozřejmost a mnoho věcí
se rodilo ve značných problémech. Vznik Československa byl obdobím
hledání. Stát zrušil všechny šlechtické tituly a zavedl paradoxně korunu.
Nebylo to ale tak jednoduché. Mohli jsme nyní platit třeba sokolem, lnem,
hřivnou, hroží nebo československým frankem. I takové návrhy byly
na stole. Peníze jsou krví státu a hrozil kolaps i hyperinflace.

Od státovek k bankovkám

Vznik Československa byl obdobím hledání. Stát zrušil všechny šlechtické tituly a zavedl paradoxně korunu. Nebylo to ale tak jednoduché. Mohli jsme nyní platit třeba sokolem, lnem, hřivnou, hroží nebo československým frankem. I takové návrhy byly na stole. Peníze jsou krví státu a hrozil kolaps i hyperinflace.

Vznik Československé republiky v roce 1918 s sebou automaticky nepřinesl měnovou samostatnost. Obyvatelé nově vzniklé republiky na ni ale dlouho čekat nemuseli. Už o několik měsíců později se zrodilo první československé platidlo, takzvané státovky. Mezi nimi i jedna koruna, kterou lidé mohli poprvé použít právě 24. září 1919. Státovky později nahradily skutečné bankovky. Československá měna v různých podobách přežila měnovou reformu i měnovou odluku.

Začalo se od Rakouska

Když v roce 1918 vznikla Československá republika, měla většina občanů ve svých peněženkách a na svých vkladních knížkách rakouské koruny. V ekonomice nově odděleného československého hospodářství tak obíhaly rakouské bankovky. Protože Rakousko-Uherská banka tiskla a uváděla do oběhu další a další bankovky, hrozilo oddělené ekonomice nebezpečí inflace. V zájmu nového státu bylo provést měnovou reformu a oddělit československou měnu od měny bývalého Rakouska-Uherska a jiných nástupnických států.

Prvním ministrem financí v Kramářově vládě byl Alois Rašín, který přišel s plánem měnové odluky a výměny peněz. V únoru 1919 předložil Rašín sněmovně návrh zákona, který ho zmocňoval k osamostatnění československé měny. Přípravy byly drženy v tajnosti a v únoru 1919 byl na tajném zasedání Národního shromáždění Rašínův plán přijat. Utajovaná měnová reforma oddělující českou měnu měla proběhnout v březnu roku 1919 a měla být zahájena okolkováním bankovek a stažením části peněz z oběhu.

Padělané kolky

Kolkování proběhlo v průběhu jednoho týdne, od 3. do 9. března 1919. Za okolkování byl placen jednoprocentní kolkovací poplatek a podle výše kolkovaných peněz se musela část peněz předložených k okolkování odevzdat. Kdo předložil peníze do výše do dvou tisíc rakouských korun, dostal po zaplacení jednoprocentního kolkovacího poplatku celé dva tisíce korun. Z částky, která převyšovala dva tisíce, byla polovina sumy odňata jako záloha na majetkovou dávku. Kdo předložil více než deset tisíc korun, bylo mu z předložených peněz okolkováno jen 25 %, zbytek byl odňat.

V průběhu kolkování nebyli věřitelé nuceni přijímat plnění pohledávek, které vznikly přede dnem měnové odluky. Peněžní ústavy po celý týden provádění měnové odluky nesměly přijímat vklady ani je vyplácet. Kolkovány byly bankovky o nominální hodnotě 10, 20, 50, 100 a 1000 K, platidla s nominální hodnotou jedné a dvou rakouských korun kolkována nebyla.

Nekolkovaná platidla byla později pašována mezi nástupnickými zeměmi podle toho, kde aktuálně ta která mince měla vyšší kupní sílu. Československo třeba zažilo příval rakouských dvacetníků, což nakonec přinutilo české orgány k vyhlášení devalvace jejich hodnoty. Dvacetihaléřová mince byla pak po devalvaci nadále uznávána jako desetník.

Okolkované bankovky byly považovány za nově platné, i když to byly jenom provizorní peníze. Protože se kolky staly předmětem padělání, přistoupilo se již v červenci roku 1919 k urychlené emisi československých státovek. Původně se nová československá měna neměla označovat jako československá koruna. Byla zvažována různá pojmenování, padaly názvy jako sokol, lev, hřivna, hrož nebo československý frank.

 

Čekání na carské zlato

Protože nově vzniklé Československo nedisponovalo v prvních letech žádným zlatem, vznikla nejprve československá měna jako papírová nekrytá měna, ale skutečná plnohodnotná bankovka vešla v platnost až v roce 1926 a to díky vzniku Národní banky Československé, která měla na starost emisi bankovek. Konspirační historici šeptají, že se prostě čekalo na legionáře z Ruska, kteří měli údajně sebou přivést i carský zlatý poklad. Ještě 4. ledna 1920 převzal v Rusku pod ochranu dvacet vagónů zlata generál Syrový, velitel Čs. armádního sboru.

Při svém vzniku byla československá koruna papírovou měnou, neexistovala povinnost vyměňovat koruny za zlato ani za „zlaté“ devizy. Uskutečňovaná měnová a hospodářská politika v průběhu času vedla k postupnému růstu zlatých a devizových rezerv a československá měna se v průběhu času stala uznávanou měnou.

Vizí byl návrat měny ke zlatému standardu, česká koruna se měla stát silnou a žádanou měnou. Předpokládalo se, že proces měnové stabilizace bude z dlouhodobého pohledu završen vyjádřením koruny ve zlatě. Byla to doba, kdy směnitelnost peněz za drahý kov byla základem důvěry v peníze a peněžní i bankovní systém. V období po první světové válce bylo napravení měny a obnovení zlatého standardu cílem všech hospodářsky vyspělých evropských zemí.

Okolkované peníze neboli státovky byly považovány za provizorní a tomu také odpovídala jejich nevalná kvalita. Sloužily pouze několik let a od roku 1926, kdy začala fungovat centrální Národní banka československá, je postupně nahrazovaly skutečné bankovky. Jejich relativně rychlé stažení z oběhu z nich ale údajně udělalo sběratelsky nejvzácnější a nejdražší československé papírové platidlo.

Od roku 1921 se začaly razit mince. První korunová mince šla do oběhu o rok později a vydržela tam 31 let. I její následovnice, s motivem ženy sázející lípu, se nenechala zahanbit a v oběhu pobyla celých 35 let až do měnové odluky v roce 1993. Tím se stala nejdéle obíhající mincí u nás. První česká korunová mince asi takovým rekordmanem nebude. V souvislosti se zrušením padesátihaléřů, a tím i faktickým koncem haléřů vůbec, se objevily úvahy i o možném konci korunové mince. S růstem cen prý již nebude potřeba malých mincí. Dle bankéřů se ale zatím takový krok nechystá.

Již v roce 1929 se Národní banka Československá zavázala krýt hodnotu československých korun zlatem, čímž došlo ke vzniku měny kryté zlatým standardem. Jedna koruna byla teoreticky směnitelná za 44,58 mg zlata, díky tomu byla koruna československá ve světě považována za pevnou a stabilní měnu. V dalších letech se ale zlaté krytí koruny v důsledku hospodářského a měnového vývoje měnilo a hodnota klesala strmě dolů. Už v listopadu 1945 byla stanovena relace jedné koruny ke zlatu na 17,77 mg.

Vedle dolaru, franku, libry nebo jenu by dneska česká koruna vypadala nejspíš jako chudá příbuzná. Zažili jsme ale časy, kdy by se hezky vyjímala! Za první republiky byla jednotka kryta takřka 45 mg zlata, a pak to s ní šlo pěkně z kopce.

Umělcům se dařilo

První emise československých státovek měla nominální hodnoty jedna, pět, deset, 20, 100, 500, 1000 a 5000 korun. Do oběhu se z nich nejdříve dostala stovka. Postupně následovaly další, mezi nimi 24. září 1919 i platidlo v hodnotě jedné koruny. Modro-červená státovka měřila 100krát 60 milimetrů a vytištěno jí bylo na 272 milionů kusů. Používala se do konce roku 1924. Další, v pořadí druhá, papírová koruna byla ještě v oběhu mezi lety 1953-1960.

Na tvorbě prvních bankovek samostatného Československa se podíleli umělci jako Alfons Mucha či Max Švabinský, jehož tisícikoruna z roku 1934 byla vyznamenána na výstavě umění v Paříži. Haléřové mince a koruny byly raženy dle návrhu Otakara Španiela, pětikoruny dle návrhu Otta Guttfreunda a autorem dvacetikorunových mincí byl Jaroslav Horejc. Při ražbě drobnějších mincí se uplatňovaly hlavně slitiny mědi a niklu a slitiny mědi a zinku. Pětikorunové mince byly raženy z několika mincovních kovů, nejprve ze slitiny niklu a mědi, později ze slitin stříbra a ke konci produkce z niklu. Desetikoruny a dvacetikoruny byly raženy ze stříbrné slitiny o 70% obsahu stříbra.

Zrodila se Koruna česká

Aniž by si toho kdo výrazněji všiml, 1. července oslavila samostatná česká koruna patnáctileté výročí. Koruna má za sebou zcela nepochybně velmi úspěšné čtvrtstoletí své existence. Jedná se bezpochyby o stabilní, nízkoinflační a důvěryhodnou měnu. Ve srovnání se svými regionálními protějšky, ať již se jedná o maďarský forint, či polský zlotý, vykazuje koruna daleko nižší míru volatility. Na světě navíc existuje jen málo měn, vůči kterým by koruna za posledních 25 let neposílila.

 

Opět se začalo kolkovat

Už v létě 1992 bylo jasné, že společná měna po tehdy čerstvě dohodnutém zániku Československa dlouho nevydrží. Právě kolky měly pomoci v případě, že bude potřeba korunu rychle rozdělit.
Jaký je obsah 400 beden v trezoru pražské centrály, nevěděli dlouho ani sami zaměstnanci Státní banky československé. Tajemná zásilka, které ve druhé polovině roku 1992 přiletěla do Prahy, našla využití po několika měsících. V bednách bylo 160 milionů nalepovacích kolků. České ministerstvo financí objednalo jejich výrobu kvůli utajení u britské společnosti Thomas De La Rue. Ta je vytiskla v kolumbijské Bogotě, kde měla tiskárnu specializovanou na známky.

Nástupnické státy – Česká a Slovenská republika – vznikly 1. ledna 1993, nadále se v nich však platilo společnou československou korunou. Měnová unie měla podle původních plánů vydržet až do poloviny roku.

Ve čtvrtek 4. února 1993 začali pracovníci České pošty a České spořitelny vyměňovat lidem československé koruny za novou měnu. Zpátky dostali prakticky shodně vypadající bankovky, obsahující navíc jen kolek. Samotné kolkování prováděla vedle ČNB i Komerční banka. Podnikatelé a právnické osoby si peníze vyměňovali v bance, u níž měli své účty

Díky tomu, že se peníze v obou státech měnily v poměru 1.1, lidé o nic nepřišli a samotná odluka proběhla bez problémů.

Rychlé řešení

Na dlouhé diskuze nebylo v té době příliš mnoho času. Provedly se některé změny, pokud jde o řešení textu na mincích a podobně. Ale základní nápady výtvarníků jsme respektovali. U bankovek byly původní slovenské motivy nahrazeny ženami, tedy Anežkou Přemyslovnou, Boženou Němcovou a Emmou Destinovou.

Na dvacetikoruně byl motiv Cyrila a Metoděje nahrazen portrétem Přemysla Otakara I. Zbývající hodnoty, tedy bankovky, na kterých je zobrazen Karel IV., Komenský, Palacký a T. G. M., jsme převzali z řady nových federálních bankovek. Pokud šlo o bankovky, tak Státní tiskárna cenin již v té době připravovala dvěstěkorunu a tisícikorunu. Takže jenom předělali státní znak. Místo slovenského kříže se tam dodala slezská a moravská orlice. Něco jiného byly mince.

Výměna federálních bankovek proběhla nečekaně klidně. Případné ranní fronty v první den výměny během dopoledne zmizely. O víkendu výměnná místa zela prakticky prázdnotou.

Dospělí občané České republiky si mohli vyměnit maximálně 4000 československých korun na osobu, lidé mladší 18 let pak jen 1000 Kčs. Pro srovnání: Průměrná mzda tehdy dosahovala zhruba 4650 korun měsíčně, takže jako dočasná hotovost na pár dnů (než se okolkují další bankovky nebo vytisknou zcela nové) to lidem mělo stačit.

Od 4. do 7. února mohli lidé přinášet bankovky v hodnotě 1000, 500 a 100 Kčs. Dostali zpět okolkované bankovky. U malé části tisícikorun byl kolek rovnou vytištěný, současně se do oběhu začaly uvádět také zcela nové české bankovky v hodnotě 200 korun. Výměnu bankovek vyznačili lidem pracovníci pošty nebo spořitelny v občanském průkazu – tehdy to byla „knížka“, ne kartička jako dnes.

Bankovky nižších hodnot (tehdy 10, 20 a 50 korun) se nekolkovaly a zůstaly ještě po přechodnou dobu společné v obou státech, stejně jako mince.

Po dobu výměny byl zastaven platební styk, tedy převody peněz. Bezhotovostní platby zdaleka nebyly tak rozšířené jako nyní, internetové bankovnictví zatím neexistovalo. Zákon o 14 dnů prodloužil běh všech lhůt spojených s pohledávkami splatných během výměny, které nelze uhradit bezhotovostně.

Lidé často k výměně nevyužili ani maximální limit. Zástupci České národní banky později konstatovali, že povolené množství se ukázalo jako naprosto dostatečné. Pokud by stát lidem umožnil, aby si hned v první fázi mohli vyměnit víc, znamenalo by to více práce s kolkováním bankovek.

Během pár měsíců nahradila okolkované bankovky (a peníze nižších hodnot) kompletní řada nových bankovek navržená grafikem Oldřichem Kulhánkem. Ten nahradil původní slovenské motivy ženami – Anežkou Přemyslovnou, Boženou Němcovou a Emmou Destinovou.

Češi a Slováci si přitom na začátku 90. let teprve zvykali na novou sadu bankovek navržených slovenským malířem Albínem Brunovským. Ta se začala objevovat ještě za socialismu a zaujala tehdy nezvyklou barevností. Nová pětistovka se dokonce ani nestačila dostat do oběhu. Součástí série byla i stokoruna s motivem Klementa Gottwalda, kterou lidé už na konci 80. let odmítali.

Československá koruna z roku 1919 byla v oběhu až do 8. února 1993, kdy došlo k měnové odluce se Slovenskem. V průběhu téměř 75 let své existence zažila dvě měnové reformy v letech 1945 a 1953. Po rozpadu Československa vznikly dvě samostatné měny – koruna česká a slovenská v poměru jedna ku jedné. Bankovky a mince fungovaly v obou státech ještě několik dalších měsíců, než byla postupně do oběhu uvedena nová platidla obou nástupnických států. Slováci přešli počátkem roku 2009 na euro, a tak je od ledna slovenská koruna již historií.

Sadu mincí doplnila i dosud nepoznaná dvacetikoruna s hranatými okraji a také dvoubarevná padesátikoruna.

Ke konci června 2001 stáhla Národní banka z oběhu starší vzory bankovek z roku 1993, jejichž ochrana byla postupem doby z části překonána. Že by česká měna byla pro padělatele úplně nezajímavá, se však tvrdit nedá. O tom svědčí některé případy profesionálně padělaných bankovek vyšších hodnot. Při výměně někteří lidé poprvé poznali zcela novou bankovku s dosud nezvyklou hodnotou 200 korun, později měly úplnou premiéru i hodnoty 2000 Kč a 5000 Kč.

 

Kdy přijde Euro?

S přijetím eura u nás nemusíme pospíchat. Nakonec proč se připravovat o konvergenční mechanismus, který jinak nemáme čím nahradit. Přece jen je lepší se přibližovat posilováním měny než inflací. Euro totiž chápu spíš jako cíl než cestu konvergence.

A to ani nikdo neví, do jaké eurozóny vlastně budeme vstupovat. A nejspíše to zatím neví ani eurozóna sama. Protože na místo řešení reálných problémů chce především posilovat centralizaci všech politik, tak bude lepší si počkat na výsledek jejího úsilí.

Rubriky: Ekonomika | Napsat komentář

Jak ušetřit 25 až 35 procent ročních nákladů na teplo?

Co mají společného městys Kovářská, obec Solenice, základní škola v Čachovicích nebo domov seniorů v Hostomicích-Zátor? Díky nejmodernějším teplárenským technologiím a optimalizaci řízení a výroby tepla uspoří 25 – 35 % ročních nákladů na teplo.

Snížení nákladů na vytápění umožnilo základní škole v Čachovicích kompletně vybavit každý rok jednu třídu. Jednalo se o náhradu LTO dvěma biomasovými kotly na dřevěné pelety o celkovém výkonu 202 kW, přičemž roční spotřeba paliva je 60 tun pelet.

Ještě větších úspor dosáhl městys Kovářská, kde roční spotřeba dřevěných pelet je 800 tun. Šlo o náhradu LTO za biomasový kotel na dřevěné pelety o výkonu 1 MW. Velikost palivového skladu je přesně 80 tun a je tak naplněn přibližně jednou za měsíc. „Kromě úspor ročních nákladů za teplo byly zároveň zlepšeny všechny emisní parametry,“ říká Milan Duháň, starosta obce Kovářská.

Dožívající koksová kotelna v Domě seniorů v Hostomicích-Zátor, byla nahrazena moderním biomasových kontejnerovým řešením na dřevěné pelety s instalovanými kotly o výkonu 250 kW. „Splnili jsme představy o rychlém, efektivním a ekonomickém řešení a to bez jakékoli finanční spoluúčasti ze strany objednavatele,“ říká Petr Mach, předseda představenstva Ivory Energy a dodává: „Vytápění dřevěnými peletami je mimořádně účinné a v našich, na míru projektovaných teplárenských technologiích, dosahujeme finanční úspory 25-35 procent.“

Česká republika je domácími peletami dobře zásobena a více než 2/3 produkce putuje do zahraničí. Výhřevnost pelet dosahuje 18 MJ/kg, což je víc než u některých druhů uhlí. Složení popela, který vzniká při spalování pelet, odpovídá vysoce kvalitními minerálním hnojivům. Lze ho s úspěchem využít jako zdroj vápníku, draslíku, fosforu a hořčíku pro plodiny a trávníky.

Vývoj evropského trhu představuje v současnosti roční spotřebu téměř 25 milionů tun pelet, z čehož více než polovina se využije pro residenční a komerční vytápění, s ročním tempem růstu o více než 10%. Mezi největší uživatele patří Británie, Německo, Rakousko, Itálie a země Skandinávie.

Rubriky: Ekonomika | Napsat komentář

Stokrát opakovaná lež se stává pravdou

Stokrát opakovaná lež se stává pravdou: Sdělovací prostředky jsou toho plné: rostou ceny nových bytů, stavebních prací, pozemků i nájmů. Pravda nebo lež? Za posledních dvacet let se v Praze cena metru čtverečního nového bytu zvýšila čtyřikrát, stejně tak se zvýšily výdaje za pozemky i nájemné. To platí v absolutních číslech a nelze proti tomu nic namítat.

Co když však porovnáme tyto údaje s vývojem průměrné mzdy? Zaplatí pražská rodina opravdu víc? Průměrný výdělek v roce 1997 byl pár stovek nad 10 tisíci korunami. Statistici spočítali, že se Pražané loni dostali měsíčně na 40 tisíc korun. Asi bych mohl polemizovat s tímto údajem, pokud si jej srovnám se svou výplatní páskou, ale „statistika věda je – má však cenné údaje“!

Nechal bych stranou vývoj hypoték a jejich sazeb. Teprve v roce 1995 vzniklo toto nové bankovní odvětví. Banky se učily jak hypotéky „konstruovat“, jak je distribuovat, zpracovávat a jaká jsou s nimi spojená primární rizika. V tomto období byly uvedeny do života státní podpory, které pomohly k pozvolnému rozjezdu hypoték. Rozhodně ale platí, že dnešní procentuální sazby jsou oproti roku 1997 výrazně nižší.

Na vině relativního růstu cen v případě stavebních prací nejsou ani výrobci stavebních materiálů a stavební firmy. Ty prodávání dokonce levněji, než v roce 1997. Již slyším, jak pod mnohými čtenáři začínají vrzat židle a chystají se ke startu. Vydržte ještě chvíli číst, než se začnete rozčilovat.

Průměrné náklady na výstavbu metru čtverečního bytu v pražském bytovém domě v roce 2018 dosáhly podle developerů (Skanska Development, Central Group a Trigema) 40 tisíc korun. V porovnání s rokem 1997 se zvýšily o 80 procent. Náklady na výstavbu u rodinných domů stouply o 58 procent na 36 502 korun za metr čtvereční. Průměrná měsíční mzda ve stejném období vzrostla o 173 procent na 29 496 korun. Z toho vyplývá, že cena stavebních prací roste výrazně pomaleji než průměrná mzda. Díky tomu se výstavba bytových a rodinných domů stává dostupnější. Zatímco v roce 1997 museli lidé obětovat více než dvě průměrné mzdy na vybudování metru čtverečního bytového domu, loni stačilo méně než jedna a čtvrt průměrné mzdy. Náklady na stavbu bytu v bytovém domě v porovnání s průměrnou mzdou v roce 2018 klesly proti roku 1997 o více než třetinu a u rodinných domů se snížily o polovinu!

Kde proto hledat příčiny, že jsme na tom v Praze stejně jako v roce 1997 a ne mnohem lépe, když na vině nejsou stavební náklady? Důvodů je hned několik: vysoký růst cen lukrativních pozemků (metr čtvereční pozemku s územním rozhodnutím stojí 35 tisíc korun), zdlouhavý proces stavebních povolení (trvá zhruba deset let) a spekulativní poptávka, čili nákup realit jakožto investice. Zhruba polovina kupců je ze zahraničí a třetina bytů je určena k dalšímu podnikání. A to se loni v Praze prodalo pět tisíc bytů, tedy zhruba stejně jako v roce 2007.

Rubriky: Komentáře | Napsat komentář

Plovoucí pavilon Punta de Mar

Skleněný plášť Guardian Glass instalovaný v Punta de Mar, jedinečném moderním plovoucím ubytovacím prostoru ve Španělsku.

 

Architektonické studio Mano de Santo a KMZero, Open Innovation Hub, které jsou součástí skupiny Martinez Group, si zvolily Guardian Glass při navrhování Punta de Mar, prvního plovoucího, dynamického a moderního ubytování ve Španělsku. Tento inovativní projekt podporovaný startupem Punta de Mar má za cíl povznést koncepci zážitkové turistiky na další úroveň. První prototyp je již umístěn v klubu Náutico v Denia ve Středozemním moři.

Punta de Mar je plovoucí plošina s pečlivým, minimalistickým architektonickým designem, který je funkční a zároveň šetrný k životnímu prostředí. Cílem projektu, podporujícího vnímání okolí všemi smysly, je integrace do přírodního prostředí společně s intimitou, pohodlím, uvolněním a pocity spokojenosti pro hosty. Tento cíl lze zčásti realizovat díky skleněnému plášti od společnosti Guardian Glass, jednomu ze strategických partnerů projektu, který zároveň poskytl technickou podporu ohledně použití skla v tomto novém, průkopnickém podnikatelském projektu, nacházejícím se na pobřeží Středozemního moře, o kterém již všichni mluví.

„Pro projekt jsme si vybrali společnost Guardian Glass,“ říká Frances de Paula García, architekt z ateliéru Mano de Santo, „protože nabízí nejefektivnější sklo.“ S přihlédnutím k charakteristice projektu, kdy bylo nutné vyřešit extrémní požadavky, jsme hledali dokonalost. Dalším důležitým aspektem je, že jsme se mohli spolehnout na jejich technickou podporu.“

Plovoucí konstrukce využívá trojsklo Guardian, které zajišťuje vynikající úspory energie, bezpečnost a zvukovou izolaci. Na vnějším povrchu bylo nainstalováno výběrové sklo Guardian SunGuard® SN 70/35 HT, následované sklem Guardian ExtraClear® tvořící mezilehlou vrstvu skla, a na vnitřní povrch se použilo vrstvené sklo Guardian ClimaGuard® Premium2 za účelem posílení celkové bezpečnosti a energetické účinnosti. Tato skleněná jednotka poskytuje 61% propustnost světla a 32% solární faktor. To znamená, že sklo propouští dostatek slunečního světla dovnitř a současně blokuje většinu tepla a poskytuje Punta de Mar vynikající tepelnou izolaci, ochranu před slunečním zářením, vysokou úroveň zabezpečení a zvukové izolace, čímž vzniká konstrukce s velmi vysokým výkonem a energetickou účinností. Sklo nejenže umožňuje mnohem jasnější, živější a nerušivý výhled na okolí – moře a přírodu – zároveň také stírá hranice mezi interiérem a exteriérem a umožňuje hostům zažít naprosté spojení s neustále se měnící polohou.

Pro interiér bylo zvoleno sklo Guardian SunGuard® HD Silver 20 (v šatních prostorech, na čelech postelí a v koupelně) s cílem pohrát si s různými odlesky. Díky různým efektům zrcadlení lze těmto intimnějším oblastem dodat větší soukromí a současně mohou vznikat zajímavé a zábavné efekty, působící dojmem prostornosti a splynutí interiéru s vnějším prostředím.

V tomto smyslu architekt zdůrazňuje: „Význam skla, jakož i všech dalších materiálů, které jsme si vybrali, je zásadní. U těchto materiálů jsme hledali úplné propojení s okolím. Zejména sklo by mělo mít určité vlastnosti, pokud jde o průhlednost, aby se dosáhlo těchto požadovaných charakteristik (kromě izolace), jakož i velké rozměry, aby bylo dosaženo patřičného komfortu. Sklo použité pro obytný prostor navíc umožňuje 360stupňový výhled do okolí. Hosté se tak cítí obklopeni přírodou. Jde o prožívání naprosté integrace do prostředí, k čemuž napomáhá právě sklo.“

Podobně dokonalým doplňkem jsou dominující posuvné uzávěry obytného prostoru, které umožňují maximální otevření dveří a oken osazených sníženými hliníkovými profily, které přinášejí neomezený výhled a maximalizují přirozené světlo.

Rozvržení a technologie koncipované pro hosta

S celkovou plochou 74 m2 je tento obytný pavilon určen k užívání dvěma osobami a je rozdělen na dvě podlaží s minimalistickým designem a vybavením. V prvním podlaží o ploše 40 m2 je k dispozici salónek s vlastní koupelnou a soukromou terasou, která slouží jako rozšíření vnitřního prostoru. Druhé patro o ploše 34 m2 je chill-out paluba – prostor určený pro relaxaci. Oba prostory jsou osvětleny a v pozadí hraje hudba.

Další výhodou Punta de Mar je i to, že hosté mají neustálou kontrolu nad projektem díky automatizační aplikaci, která umožňuje rozhodovat o konkrétních aspektech ubytování. Inovativní technologická řešení tohoto projektu umožňují hostům regulovat osvětlení, zvuk, vůně a úroveň zabezpečení. Přístup k ovládacím prvkům je možný buď přímo z platformy nebo vzdáleně.

Stojí za zmínku, že osvětlení v Punta de Mar je biodynamické, což znamená, že reprodukuje přirozené světlo zvnějšku dovnitř, v průběhu dne se mění tón světla tak, že napodobuje změny přirozeného světla.

Závazek k udržitelnosti*

Punta de Mar je udržitelná turistická iniciativa, která negeneruje odpady, protože jde o modulární strukturu se systémem „Plug & Go“. Navíc se integruje s okolím a používá materiály s nízkým vlivem na životní prostředí. Další výhodou je to, že konstrukce je samostatná a lze ji snadno táhnout vodou či přepravovat po silnici. To znamená, že Punta de Mar lze přemístit do různých přírodních krajin a na různá místa, která mají k dispozici síťové a elektrické napájecí přípojky (ať už přímořské, nebo soukromé plážové hotely), poskytující hostům jedinečné a exkluzivní zážitky.

Pro tento projekt bylo sklo Guardian zpracováno prostřednictvím Control Glass a instalováno pomocí hliníkového systému Technal.

Rubriky: Firma | Napsat komentář

Benefity parotěsného prostupu HELUZ pro cihelné komíny

Společnost HELUZ začala dodávat nový parotěsný prostup z pěnového skla Foamglass, který ve střešní konstrukci bezpečně napojí paropropustnou fólii na cihelné komínové těleso. Parotěsný prostup HELUZ z desek Foamglass o tloušťce 50 mm má hned tři výhody: Je difúzní, propouští tedy vlhkou páru ven a brání tvorbě rosného bodu a srážení vlhkosti. Zároveň představuje tepelně izolační řešení, které zamezí úniku tepla kolem komínu, protože je napojeno přímo na něj. A toto přímé napojení může být provedeno zásluhou toho, že desky z materiálu Foamglass jsou nehořlavé.

Podle normy ČSN 734201 musí být komínové těleso pro tuhá paliva vzdáleno od hořlavých materiálů minimálně 50 mm. Nehořlavý parotěsný prostup HELUZ pro cihelné komíny tuto požadovanou pěticentimetrovou mezeru mezi paropropustnou fólií a komínem bezpečně překlene a funkčně tak zkompletuje střešní paropropustný systém. Více na www.heluz.cz/cs/vyrobky/kominy

Nový parotěsný prostup cihelných komínů od společnosti HELUZ  je tvořen z desek z pěnového skla o tloušťce 50 mm (výška 500 mm, délka 450, resp. 850 mm). Desky z Foamglassu se v požadovaném místě prostupu nalepí pomocí montážních po­můcek na komínové těleso a po slepení vytvářejí parotěsný, nehořlavý a tvarově stálý prostup o velikosti 500 x 500 mm (resp. 500 x 900 mm).

Všelijaké řešení nahradil systémový komponent podle normy

„Podle normy ČSN 734201 musí být komínové těleso pro tuhá paliva vzdáleno od hořlavých materiálů minimálně 50 mm,“ připomíná Jan Míchal, technický poradce společnosti HELUZ, a pokračuje: „Komínový prostup se dříve řešil komplikovaně, respektive někdy vůbec. V případě, že investor dal střešní skladební systém, tzn. paropropustnou fólii, minerální izolaci, latě, kontralatě a tašky, tak když chtěl dodržet pěticentimetrovou normu, tak mu mezi fólií a komínem vznikla mezera, kterou zbytečně unikal vzduch, tedy teplo, a nevycházely mu dobře výpočty tepelných ztrát střešního pláště. A mohl přijít o dotace. Anebo když někdo nalepil paropropustnou fólii přímo na komín, tak se to nelíbilo kominíkům, protože fólie neměla atest, aby přišla do přímého kontaktu s komínovým tělesem. Nehledě k tomu, že teplota komínového tělesa je proměnlivá, takže paropropustná fólie na něm stejně nedržela a odlepovala se. Proto společnost HELUZ vytvořila tuto zábranu z pěnového skla o tloušťce 50 mm, což je prvek, který může přijít do přímého styku s komínovým tělesem, přitom je dodržena bezpečnostní pěticentimetrová mezera a fólie na této zábraně drží přilepena tepelně odolným tmelem.“

Parotěsný prostup HELUZ pro cihelné komíny má hned tři benefity

1/ Brání srážení vlhkosti, protože pěnové sklo Foamglass je difúzní, vlhké páry propouští jednosměrně ven z konstrukce, takže nedochází ke vzniku rosného bodu, který by vedl ke kondenzaci vodních par, srážení vlhkosti a možné tvorbě plísní.

2/  Splňuje protipožární normu, protože pěnové sklo Foamglass je nehořlavé, o tloušťce 50 mm, takže vytváří normou požadovanou mezeru mezi komínovým tělesem a hořlavým materiálem, kterým je navazující paropropustná fólie.

3/ Snižuje tepelné ztráty, protože dokončuje střešní systém s izolací přímým napojením na komín, takže kolem komína neuniká teplý vzduch.

Montáž parotěsného prostupu HELUZ pro cihelné komíny:

Do místa spodní části prostupu připevníme okolo komína pomocí plastových sponek montážní pásku. Za ni zavlékneme plastové rohy, které budou prostup držet po dobu zaschnutí tmelu.

Na plochy desek naneseme housenkovitě tepelně odolný tmel. Stejně jej naneseme i na čela (hrany) desek, které budou k sobě slepeny.

Desky položíme na plastové rohy a přilepíme na komín a k sobě tak, aby vytvořily kolem komína požadovaný prostup.

Všechny čtyři slepené desky okolo komína stáhneme dodanou stahovací páskou. Před konečným stažením na hrany desek umístíme další plastové rohy, aby desky chránily před poškozením.

Po zaschnutí tmele (při 15°C min. 3 hodiny) obě stahovací pásky opatrně odstraníme a případné nepřesnosti začistíme, aby vznikl dokonale hladký povrch.

Všechny styky desek (svislé i vodorovné) a místa spojů desek s komínovým pláštěm jak ze spodní strany, tak i z horní strany přetmelíme, aby po celém obvodu prostupu nebyl tmel nikde přerušen.

Rubriky: Firma | Napsat komentář

Oděvy pomáhají stavět střechy a chránit řemeslníky

Správně postavená střecha je korunou domu po mnohá desetiletí. Pod svými krovy chrání bezpečí a pohodu obyvatel. Aby byla její kvalita na prvotřídní úrovni, je nezbytné, aby řemeslníci – tesaři, pokrývači, klempíři, kteří se na její stavbě podílejí, byli mistry svého řemesla a dokázali se vypořádat s každou výzvou i momentální překážkou, která se jejich dílu může postavit do cesty.

Dalším prvkem do mozaiky kvality je ale překvapivě i jejich oděv. Ty z dílny švédských značek  Snickers Workwear a Dunderdon zlepšují výkonnost, zvyšují tepelný komfort i celkové pohodlí při práci. Jsou skvělým partnerem pro to, aby se řemeslníci, ať už samostatně nebo jako součást velkých firemních týmů, mohli perfektně soustředit na svou práci a nevyrušovalo je tělesné napětí či nervozita způsobená špatně padnoucím oblečením nebo obuví. Navíc tyto výrobky významně přispívají k ochraně zdraví při práci, její bezpečnosti a pomáhá předcházet nenadálým nehodám.

Oděvy těchto věhlasných výrobců i obuv, které patří do sortimentu české prodejní sítě PROFI ODĚVY, se představí na veletrhu STŘECHY PRAHA. Uskuteční se ve dnech 7. až 9. února 2019 v areálu PVA EXPO Letňany v Praze. Je otevřen všem zájemců z řad široké i odborné veřejnosti, profesionálům i firmám. PROFI ODĚVY zde budou mimo oděvních výrobků vhodných pro řemeslníky i stavební, pokrývačské či klempířské firmy představovat také ochrannou obuv z prvotřídních materiálů vybavenou těmi nejnovějšími technologii značky Solid Gear. Jedním příkladem nekompromisního pohodlí a ochrany zdraví při práci je také oděvní řada FlexiWork od Snickers Workwear zhotovená z odolných strečových tkanin umožňujících maximální volnost pohybu. Aby těchto vlastností bylo dosaženo, kalhoty například musely být sešity z šedesáti čtyř kusů látky, z šesti různých typů tkanin. Procházet musely 184 výrobními kroky a bylo na ně použito čtyřicet tisíc stehů. Mimo to se návštěvníci budou moci seznámit i s patenty ověnčenými přilbami Protos Integral, tentokrát ve verzi pro výškové práce. A dojde rovněž na špičkové nářadí Hultafors, které se proslavilo takovými patenty a ergonomií, jež při práci významně snižují námahu a následnou vyčerpání z fyzicky náročného výkonu. Návštěvníci si na stánku č. 454 budou moci vše vyzkoušet na vlastní kůži a bude jim k dispozici tým odborníků, kteří budou připraveni zodpovědět otázky a poradit.

„Skupina řemeslníků, která se podílí na výstavbě střech a instalaci střešních technologií, má doslova zlaté ruce. V České republice těchto lidí není mnoho. O to důležitější je poskytnout jim nekompromisní ochranu při práci a vybavení, které jim bude pomáhat šetřit čas a eliminovat únavu. Všichni si přejeme, aby pro ně byla jejich profese co nejbezpečnější a oni mohli své know how předávat budoucím generacím. I proto se snažíme naší nabídkou v PROFI ODĚVY vyjít těmto lidem maximálně vstříc. Naše produkty je budou jako spolehlivý partner provázet nejen ve výšinách či dílnách, ale také na cestách. Zkrátka při veškerých aktivitách, které s výkonem řemesla souvisejí,“ uvedla Ing. Jana Erbová, jednatelka společnosti AC-T servis, která síť PROFI ODĚVY vlastní.

Oděvy jsou vyrobeny z high tech materiálů nejnovější generace. Vyznačují se nebývalým pohodlím promyšleným střihem, který výborně padne. Jejich další přednost spočívá v estetické hodnotě každého kousku a širokém spektru možností jak kombinovat jednotlivé prvky šatníku profesionálního i hobby řemeslníka. „Naše výrobky se nevyznačují jen kvalitou a praktičností, ale také svěžím designem. Cílem výrobce totiž bylo navrhnout takové vybavení pro práci, s nimiž člověk dokáže sebevědomě zajít na úřad nebo vyzvednout dceru ze školky. Snickers Workwear i Dunderdon chtějí, aby se nositelé cítili jako v bavlnce a zároveň aby neztratili nic ze svého charismatu a pocitu, že jsou skvěle oblečeni,“ dodává Jana Erbová.

Rubriky: Firma | Napsat komentář

Systémová platforma fasád Schüco UDC 80

Na pokračující urbanizaci a rostoucí světovou populaci reagují města růstem do výšky. V závislosti na zeměpisné poloze musejí rezidenční i komerční výškové budovy čelit extrémním povětrnostním podmínkám, jako je silný vítr či pohyb konstrukce.

Fasáda Schüco UDC 80 SG působí zvenku velice impozantně díky velkorysému celoskleněnému vzhledu fasády; zevnitř vypadá jako klasická modulová fasáda s pohledovou šířkou pouhých 80 mm.

Developeři, architekti a výrobci zase žádají energetickou úspornost, udržitelnost a flexibilní design budov. V reakci na tyto požadavky představila společnost Schüco na veletrhu BAU 2019 novou platformu hliníkového fasádního systému Schüco UDC 80 (Unitised Dynamic Construction) se třemi typy konstrukcí umožňujících přesazení elementů. To dává projektantům velkou tvůrčí svobodu při kombinování prosklených i neprůhledných prvků, které na sebe nemusejí vertikálně navazovat, ale se všemi výhodami modulové konstrukce.  Více na www.schueco.cz

 

Fasáda Schüco UDC 80 CV má skrytá výklopná a také paralelně posuvná křídla s celkovou pohledovou šířkou pouhých 80 mm.

Elementy fasády Schüco UDC 80 lze horizontálně přesadit a vytvořit individuální design budov

Hliníková fasáda Schüco UDC 80 je součástí fasádové platformy UDC. Testované systémové komponenty tvoří základ pro širokou škálu standardizovaných řešení i pro individuálně upravené modulové fasádní konstrukce. Produktové portfolio hliníkových fasád Schüco UDC 80 zahrnuje pestrou paletu variant fasády s viditelným rámem. Pohledová šířka profilů je pro všechny elementy pouhých 80 mm, a dovoluje tak dosáhnout maximální transparentnosti. Kromě toho jsou dostupné krycí lišty v různých provedeních, které umožňují vizuálně snížit pohledovou šířku až na pouhých 65 mm – při zachování stejně vysoké nosnosti konstrukce. Velkoformátové elementy tak mohou měřit až 3 x 4 metry a vážit až 1000 kg.

Další výhodou systému je velká tvůrčí svoboda při projektování díky horizontálně přesazeným elementům, kdy prosklené prvky na sebe nemusejí vertikálně navazovat, jako u klasických sloupko-příčkových konstrukcí, a dále díky užití diagonálních okenních příček či neprůhledných prvků. Neprůhledné části fasády mohou být ze široké škály různých materiálů, například kovových panelů, potištěného skla nebo přírodního kamene. Do fasádního modulu je lze zabudovat buď jako zapuštěné, nebo přesazené a vytvořit tak výrazné kontrasty pomocí systémových spojovacích součástí.

V kombinaci s balkony vytvářejí vložené, mechatronicky ovládané posuvné systémy ASE 80 TC (Aluminium Sliding Element, stavební hloubka 80 mm, těsné zavírání) funkční design výškových rezidenčních budov. V případě využití otvíravých prvků na celou výšku místnosti je třeba zajistit odolnou bezpečností zábranu ve formě transparentního bezpečnostního hrazení upevněného přímo do profilu, které vizuálně splyne s modulovou fasádou.

Hliníková fasáda Schüco UDC 80 zároveň nastavuje nový standard energetické úspornosti, s hodnotami Uf do 0,86 W/(m2K) včetně vlivu spojovacích prvků. Spolu s novým textilním zastíněním Schüco ZIP Design Screen, které je skryté, odolné větru a upevňuje se do vodicích lišt zabudovaných v profilu, lze navíc snížit nároky na ochlazování budovy a přitom zachovat atraktivní vzhled  fasády.

Hliníková fasáda Schüco UDC 80 CV má výklopná i posuvná křídla

Hliníkovou fasádu Schüco UDC 80 lze kombinovat s fasádou Schüco UDC 80 CV, která má skrytá shora výklopná a také paralelně posuvná křídla. Zvenku vypadají obě modulové fasády stejně. Při pohledu zevnitř se systém UDC 80 CV liší pouze okenní klikou k otvíracímu  prvku.

Hliníková fasáda Schüco UDC 80 SG vytváří velkorysé celoplošné fasády

Hliníková fasáda Schüco UDC 80 SG působí zvenku velice impozantně díky velkorysému celoskleněnému  vzhledu fasády; zevnitř vypadá jako klasická modulová fasáda s pohledovou šířkou profilů pouhých 80 mm. Projektantům dává volné ruce díky horizontálně přesazeným prvkům a použití neprůhledných prvků či diagonálních okenních příček. S okenní řadou Schüco AWS 114 lze realizovat velkoformátové vložené elementy v podobě ven vyklápěných nebo paralelně posuvných oken. Provedení se stupňovým izolačním sklem zajišťuje dokonalé splynutí s fasádou, zatímco modulová konstrukce zaručuje velmi efektivní výrobu a montáž.

Zdroj fotografií Schüco CZ

 

Nová fasáda Schüco UDC 80 nastavuje nový standard energetické úspornosti, s hodnotami Uf do 0,86 W/(m²K) včetně vlivu spojovacích prvků.

Fasáda Schüco UDC 80: Neprůhledné části fasády mohou být z široké škály různých materiálů, například kovových panelů, potištěného skla nebo přírodního kamene.

Schüco UDC 80: V kombinaci s balkony vytvářejí vložené, mechatronicky ovládané výborně těsnicí posuvné dveře ASE 80 TC funkční design výškových rezidenčních budov.

 

Rubriky: Firma | Napsat komentář

Wienerberger Brick Award 2020

Další ročník mezinárodní soutěže cihlových staveb vyhlášen. Společnost Wienerberger AG, největší světový výrobce cihel, pořádá každé dva roky soutěž Brick Award, jejíž další ročník byl právě odstartován.

Do Brick Award 2020 lze právě nyní přihlásit výjimečné cihlové stavby z celého světa. Projekty mohou přihlašovat architekti či odborná veřejnost elektronicky prostřednictvím webové stránky wienerberger.cz/brick-award-20. Pro vítězné stavby je připravena zajímavá finanční odměna v každé kategorii. Do nového ročníku je možno cihelné stavby přihlašovat do 9. dubna 2019 včetně.


Soutěž Wienerberger Brick Award, která se poprvé uskutečnila v roce 2004, je prestižní architektonickou soutěží, jež oceňuje vynikající příklady moderní a inovativní architektury cihlových staveb. Společnost Wienerberger tímto vyzývá k podávání přihlášek pro ročník 2020. V roce 2018 se soutěž těšila mimořádnému zájmu, celkem se zaregistrovalo na 600 projektů z více než 50 zemí.
Ocenění Brick Award je spojeno s finanční odměnou ve výši 7000 euro pro vítěze hlavní ceny a 5 000 EUR pro každého z vítězů jednotlivých kategorií.

Soutěž je rozdělena do pěti kategorií:
• Příjemný domov (rodinné domy)
• Společné bydlení (bytové domy)
• Společná práce (administrativní a industriální stavby)
• Sdílené společenské prostory
• Inovativní, novátorské projekty
Poslední zmiňovaná kategorie je zaměřena na inovativní koncepce a netradiční způsoby užití cihel. Příkladem mohou být nové stavební technologie nebo použití cihel na míru danému projektu či použití cihelných materiálů jako unikátních dekorativních prvků. V předložených projektech musí hrát významnou roli keramické výrobky od pálených cihel po lícové cihly, keramické obklady nebo cihlovou dlažbu. Účast v soutěži není podmíněna použitím výrobků společnosti Wienerberger. Zvláštní pozornost bude věnována tomu, jak budovy spojují atributy funkčnosti, udržitelnosti a energetické úspornosti. Dalším podmiňujícím kritériem je, aby byl projekt aktuální, tj. dokončen v roce 2016 nebo později.
Po uzavření přihlášek odborná komise vybere 50 nejlepších staveb, které budou nominovány na ocenění Wienerberger Brick Award 2020 a budou publikovány v knize Brick20 na jaře roku 2020. Následně mezinárodní porota složená z architektů vybere 5 vítězů v jednotlivých kategoriích a vítěze hlavní ceny. Oficiální předání cen proběhne ve Vídni na jaře roku 2020.
Těšíme se na vaše přihlášky!
www.brickaward.com

Rubriky: Soutěže | Napsat komentář

Právě vychází RÁDCE 2019?

Weber v rámci osvěty stavebního řemesla opět vydává na vlastní náklady unikátní publikaci pro stavebníky – RÁDCE 2019. Letos přichází na trh již šestnáctý ročník.

RÁDCE 2019 je stavební veřejností a trhem osvědčená příručka

Je k dostání ZDARMA v každých dobrých prodejnách stavebnin nebo je možnost si tuto publikaci objednat e-mailem: info@weber-terranova.cz.

V příručce naleznete celou řadu návodových listů vytipovaných nejčastějších závad, kde je nejen problém popsán, ale i systémově vyřešen. Dále jsou v RÁDCI 2019 uvedeny veškeré výrobky, které Weber v aktuální stavební sezóně nabízí, včetně návodů k použití a technických parametrů. Na závěr jsou zařazeny i vzorkovnice barev a struktur.

Rubriky: Firma | Napsat komentář